Bílá věž
Renesanční „Nová věž“ byla vystavěna pro strážní a požární účely. Stavba věže započala v roce 1574, nad městem se tyčí od roku 1596. Přízvisko „bílá“ získala díky světlému hořickému pískovci.
Věž měří necelých 72 metrů, v nejspodnější části věže se nachází čtverec o rozměrech 10 x 10 metrů, tloušťka zdí v těchto místech dosahuje až 4 metrů. Směrem vzhůru se věž zužuje. Základy pro stavbu byly položeny již v roce 1509 na odbouraných zdech původní kaple sv. Klimenta, která je do části věže vezděna. Ukončení stavby proběhlo v roce 1596. Velkou zásluhu na realizaci stavby měl radní, pozdější primas, Martin Cejp. První rozsáhlejší (barokní) oprava věže se uskutečnila v letech 1728–1729, na vrchol byla umístěna měděná makovice, hradecký znak a šesticípá hvězda. V této podobně můžeme vidět věž i dnes. Po sto deseti letech do makovice přibylo několik památek (rukopisy básní V. Kl. Klicpery či mince a jiné drobné předměty). Během let pak proběhlo i několik dalších oprav. Při té poslední (2013–2015) byl dokončen nový vstup do věže a při archeologických průzkumech byly nalezeny kosterní pozůstatky z dob bývalého hřbitova.
Na samý vrchol Bílé věže se lze dostat po 233/234 schodech. Při dobré viditelnosti je možno dohlédnout na pevnost Josefov i Dobrošov, chlumské bojiště, vysílač na Černé hoře, Kunětickou horu, Velkou Deštnou či Králický Sněžník nebo jiná vzdálenější pohoří.
Zvon Augustin
Pozdně gotický zvon, dominanta Bílé věže, byl odlit Ondřejem Žáčkem již v roce 1509. Valnou většinu slitiny tvoří cín, dále se v něm nachází příměsi stříbra, mědi a niklu. Přesné složení zvonoviny bylo však vždy tajemstvím zvoníka. Se svou vahou bezmála 10 tisíc kg je aktuálně druhým největším zvonem v Čechách. Na Bílou věž byl usazen v roce 1581. Dodnes je na ní patrný otvor, jenž byl po zasunutí zvonu zazděn.
Prvním zvoníkem se ještě na provizorní zvonici stal Tomáš (Eliáš) Zvoník, který za svou práci dostával mzdu. Měsíc po umístění zvonu (červen 1581) se zjistilo, že je jeho srdce moc krátké a je zavěšen šikmo. Rozhoupání se muselo zúčastnit až jedenáct pacholků. Oprava ale zřejmě proběhla v rychlém čase. Další zprávy o problémech se v pramenech nedochovaly.
Dnes je k rozeznění zvonu potřeba pěti zvoníků, kteří ctí tradici a ke zvonu chodí v dobových – raně renesančních kostýmech. Zvoníci se sdružují ve Společenství zvoníků zvonu Augustin a každoročně pořádají 28. srpna Den zvoníků Hradecka. Do Hradce Králové se při této příležitosti sjedou příznivci tohoto řemesla z celé republiky a při bohatém programu si vymění i cenné zkušenosti. Návštěvníci mohou vidět rozhoupání zvonu na vlastní oči přibližně jednou do měsíce.
