Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové
V roce 1652 byla zahájena stavba kostela pro jezuitský řád. Jak praví kartuše nad portálem „L. P. 1655 byl tento kostel postaven Bohu a Bohorodičce nanebevzaté“. Kvůli nedostatku financí se však stavba protáhla a kostel byl vysvěcen až roku 1666.
Kostel sloužil nejen kolejním studentům nebo rekatolizačním programům, ale i jako čítárna a místo pro církevní slavnosti, živé obrazy, velikonoční hry a divadlo.
Během sedmileté války vtrhla v roce 1762 do města tlupa pruských husarů. V jednom z domů založili požár, který se rozšířil i na kostel. Odolal pouze oltář v kostelní kapli sv. Ignáce. Přestavby se ujal architekt František Kermer, představitel pozdního hradeckého baroka. V kostele vznikla dekorativní iluzionistická architektura varhan a hlavního oltáře od Josefa Kramolína.
Po zrušení jezuitského řádu přešla stavba do státní správy a stal se z ní posádkový kostel. Jezuité se kostela opět ujali roku 1900 a byl v jejich správě byl až do dubna 1950, kdy proběhla likvidace klášterů a mužských řeholních řádů, tzv. Akce K. Kostel poté připadl do majetku Českého studijního fondu, jeho správci se stali diecézní kněží. Návratu do majetku církve se kostel dočkal po Sametové revoluci, dodnes je v rukou Biskupství královéhradeckého.
