Komplex Gočárových staveb v Zálabí
Modernizace a růst obyvatelstva v 19. století pokračoval i v meziválečné době. I proto byly dvěma velkými problémy k řešení ubytování a vzdělávání. Obojímu se v Hradci Králové nedostávalo dostatek kapacit. Řešením byl unikátní komplex staveb na pravém břehu Labe naproti vodní elektrárně Hučák a Jiráskovým sadům. Výstavba školských zařízení zde probíhala od 20. let 20. století. Prvním významným počinem bylo Rašínovo státní gymnázium (dnešní Gymnázium J. K. Tyla) s přilehlou vilou ředitele, otevřené v roce 1925 podle návrhu architekta Josefa Gočára. Následovaly měšťanské školy a další základní školská zařízení, rovněž projektované v souladu s Gočárovým urbanistickým plánem. Výstavba pokračovala i po válce – v 50. letech vznikla funkcionalistická škola Zálabí od architekta Václava Rohlíčka, která navazovala na předválečné ideje. Celý soubor vytvořil souvislou školní čtvrť, která zajišťovala vzdělávání pro rychle rostoucí městskou populaci.
S intenzivním urbanismem města a stavbou komplexu škol měšťanských a obecných se Josef Gočár začal intenzivně zabývat otázkou, co vystavět na volném prostranství mezi školami a ulicí Střeleckou. První návrh z roku 1925 se týkal výstavby osmi vil a sportovního stadionu s běžeckou dráhou a tribunami. Zanedlouho po představení prvního projektu se jeho pohled změnil a místo vil zde měly stát nízké řadové domky. Avšak ani u tohoto návrhu dlouho nezůstal. Mezi lety 1926–1928 zde naplánoval výstavbu činžovních domů. Na tento projekt, z důvodu nedostatku bytů, navázali teprve po 2. světové válce Josef Havlíček, žák Josefa Gočára, a František Bartoš. Bytové domy, tzv. Labská kotlina 1, jsou ve stejném cihlovém stylu jako školy.
