Městské opevnění
Počátky opevnění Hradce Králové sahají do roku 1225, kdy bylo město založeno Přemyslem Otakarem I. na návrší nad soutokem Labe a Orlice. První opevnění tvořila cihlová zeď s hranolovými věžemi. Za vlády Václava II. na konci 13. století byla před tuto zeď přistavěna parkánová zeď s půlválcovými baštami, což posílilo obranyschopnost města. Během husitských válek v 15. století bylo opevnění dále rozšířeno o další hradbu na úpatí návrší. Z původního rozsáhlého systému středověkých hradeb se dochovaly pouze fragmenty, často začleněné do zdiva přilehlých domů nebo skryté pod terénem.
V létě 1639, pod vedením švédského vrchního velitele Johana Banéra, se Švédům podařilo během vpádu do Čech opanovat Hradec Králové, především i díky značné přesile.
Záměrem Švédů bylo v Hradci Králové vybudovat operační pevnost, ze které by mohli plenit v okolí a získanou kořist v Hradci následně shromažďovat. Během této doby také došlo k úpravě opevnění tak, aby splňovalo tehdejší vojenské standardy, tzv. bastionového opevnění. Tvořilo jej osm pětiúhelníkových bastionů propojených mezi sebou krutinami, na západní straně byl před bastiony vysunut ravelin. Součástí opevnění také byla v řečišti Orlice pevnůstka hvězdicového tvaru.
V 18. století, v reakci na zkušenosti z třicetileté války, bylo rozhodnuto o přeměně Hradce Králové na barokní pevnost. Výstavba bastionové pevnosti probíhala ve dvou etapách mezi lety 1766–1790. Nové opevnění zahrnovalo hlavní valy, prvky v a na vnější straně příkopu, čímž výrazně posílilo obranyschopnost města. Po bitvě u Hradce Králové v roce 1866 byla pevnost zrušena, což umožnilo další urbanistický rozvoj města. Dnes se z barokní pevnosti dochovalo jen málo pozůstatků. Mezi ně patří nábřežní zdi, kasárna, kasematy a flošny. Tyto fragmenty jsou součástí procházkového okruhu „Pevnost“, který návštěvníky provádí po místech bývalé pevnosti.
