Pilnáčkova továrna
Výroba mýdla je v Hradci Králové spojena s jménem Pilnáček. První z nich, Matěj, se mydlářem vyučil v roce 1812 a později založil v Kuklenách první dílnu. Živnost po něm přebral syn Václav, následně vnuk Josef. Druhý jmenovaný následně zakoupil dům č. 21 na Velkém náměstí, jenž disponoval vlastní mydlářskou dílnou. Podnik rostl, dům tedy na provoz firmy záhy nestačil. Josef proto koupil pozemek na Pospíšilově třídě, kde se v roce 1899 otevřela první část rodinné továrny.
Josefův syn, Josef Václav Bohumil Pilnáček, se stal otcovým společníkem. Získal cenné zkušenosti v průmyslových závodech po západní Evropě. Podílel se na rozvoji a modernizaci podniku. Továrna rozšířila sortiment a již před první světovou válkou vyráběla mýdla, svíčky, voňavky, sodu, glycerin…
Mydlářství, a s ním spojená Pilnáčkova továrna, mělo své místo v kontextu hygienické revoluce, která nastala v 19. a 20. století. Rozvoj osobní hygieny a s tím rostoucí důraz na čistotu a zdraví podporovaly růst poptávky po mýdlech a hygienických produktech. Věhlas továrny vzrostl ve 30. letech 20. století díky Pilnáčkovu terpentýnovému mýdlu. Továrna fungovala jako ekonomický motor města. Patřila mezi jeho největší podniky. To přispělo k modernizaci a urbanizaci Hradce Králové.
Továrna měla rovněž funkci ekonomickou, neboť zaměstnávala mnoho lidí z okolních vesnic a z města. Pilnáčkova značka byla pro Hradec něco jako městská značka kvality. Dodnes najdeme její výrobky (např. litinové poklopy) v ulicích a tovární areál je i přes přestavby součástí historické paměti města. Továrna přinesla svému majiteli i společenský význam. I díky ní se stal Josef V. B. Pilnáček starostou (1929 až 1942). Během mandátu čelil hospodářské krizi a v posledních letech německým okupantům. Za jeho éry byla vystavěna budova hlavního vlakového nádraží či městské lázně.
Únorem 1948 se Pilnáčkově rodině definitivně zavírá brána jejich vlastního podniku – proběhlo znárodnění továrny. Do prostor byl přesunut výzkumný ústav a firma Tesla. Josef V. B. Pilnáček umírá 11. února 1949 za nevyjasněných okolností. Jeho syn je téhož roku uvězněn. V roce 1992 byl příbuzenstvu majetek navrácen. Od roku 2009 k dnešnímu dni majetek spravuje Olga Řeháčková, dcera posledního z řady Josefů Pilnáčků. Správu areálu také svěřila do rukou nově vzniklé společnosti Josef Pilnáček s.r.o., kterou vede její syn Filip Řeháček.
