Katedrála Svatého Ducha
Katedrála Svatého Ducha v Hradci Králové je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek města. Chrám stojí na nejvyšším západním místě Velkého náměstí a představuje významné poutní místo s hlubokou historickou a kulturní hodnotou.
Historie chrámu sahá až do středověku. Původně na jeho místě stál farní kostel, který roku 1339 vyhořel. Výstavba do podoby chrámu v gotickém stylu byla dokončena v 60. letech 14. století za královny Alžběty Pomořanské (čtvrté manželky Karla IV.). Kostel byl několikrát poškozen, zejména během husitských válek, později také požárem a kolem roku 1639 byl vyrabován a vypálen švédskými vojáky. V roce 1664 byl chrám povýšen na hlavní chrám diecéze, a od té doby se stal katedrálou.
Během 18. století byl chrám přestavěn do barokního stylu. V 19. století, po skončení napoleonských válek, byla stavba rozsáhle obnovena a regotizována. Začala tak získávat svou dnešní podobu. Gotický sloh se v katedrále projevuje především ve vnitřní části, kde jsou zachovány vysoké klenby, štíhlé sloupy a velká vitrážová okna. Barokní prvky se nacházejí zejména na fasádě. Dominantou katedrály je její impozantní věž, jež je jedním z nejvyšších bodů městské siluety.
Zvony katedrály Svatého Ducha mají rovněž svou historickou a symbolickou hodnotu. Věž katedrály byla původně vybavena několika zvony, které měly jak liturgickou, tak i varovnou (poplašnou) funkci v případě nebezpečí. Zvony se také využívaly během různých městských událostí. V severní věži se nacházejí zvony Orel (Michael) a Dominik (Leopold). V jižní věži visí zvon Žebrák (Václav) a Klement.
S katedrálou se pojí spousta mýtů. Například ten o založení katedrály Eliškou Rejčkou v roce 1307, která byla vyvrácena tím, že už předtím na místě katedrály stál farní kostel. Zajímavou domněnkou je i dočasné pohřbení Jana Žižky roku 1424, který zde byl na krátkou dobu pochován, než byly jeho ostatky odvezeny do Čáslavi.
