Hotel Grand, Okresní dům a Palmová zahrada
Souvislý komplex budov hotelu Grand a Okresního domu je jedním z projektů, které nastartovaly éru Hradce Králové jako „Salonu republiky“. Nachází se na křižovatce ulic Palackého a ČSA na území bývalého pevnostního bastionu VII a plynule navazuje na historickou ulici V Kopečku. Ačkoliv jsou obě budovy propojené a postavené podle architekta Jana Kotěry, jsou od sebe stylově odlišné.
Hotel Grand
Původní budova hotelu byla postavena v letech 1896 až 1898 podnikatelem Otou Fränklem a jeho synem Josefem podle návrhu architekta Viktora Weinhengsta. V roce 1904 byl propojen s Okresním domem. Tehdy měla stavba novobarokní styl, např. bosované rizality (vypouklé stěny kvádrů) či arkýř (výstupek ze zdiva). Mezi lety 1911 až 1920 zde hoteliér Jaroslav Urban provozoval stálé kino v Palmové zahradě. Budova hotelu v roce 1914 prošla menší vnitřní proměnou, když architekt Oldřich Liska upravil interiér hotelové kavárny. Po dokončení blízkého Okresního domu se zrodil nápad na vybudování luxusního hotelu. Významnou proměnou prošel hotel v letech 1927 a 1928. Tehdejší majitel Jaroslav Urban se obrátil na známého architekta Josefa Gočára, s ním se ale na spolupráci nedohodl. Rozpracovaného projektu se ujal Josef Fňouk. Jakožto architekt či stavitel v Hradci Králové se podílel na evangelickém kostelu, vstupním pavilonu do královéhradecké nemocnice a na několika činžovních domech na Pražském Předměstí (např. vila Hypiusových). Hlavní proměnou se stala střešní nástavba, vzniklo 16 nových hotelových pokojů a zcela byla proměněna fasáda.
Okresní dům
Hlavním účelem stavby bylo vybudování víceúčelového objekt – hotelu s kavárnou a reprezentačními prostory pro městské a okresní zastupitelstvo. Iniciátorem stavby se stal JUDr. Fr. Ulrich, který jednal o realizaci s Janem Kotěrou, pro kterého mělo jít o první realizaci v Hradci Králové. Stavitelem Okresního domu byl ustanoven Robert Schmidt, elektrifikace provedl Fr. Křižík. Stavba byla dokončena v říjnu roku 1904. Od počátku byla kavárna v přízemí propojena s Grandhotelem, zbytek byl propojen v roce 1910.
Dalšími úpravami budova prošla v letech 1921 a 1928, kdy byla zasklena lodžie ve druhém patře, byly doplněny vitráže do dvora a vybourány příčky v prvním patře pro potřeby autosalonu. Budova je asymetrická s vchodem v boční části, který umožnuje přístup jak do kavárny, tak i do úřednických prostor a hotelu. Tato asymetrie je podpořena fasádou, která je na užší části se vstupním portálem mohutně zdobena sochařskou výzdobou Stanislava Suchardy a lodžií. Širší část je střídmější, přízemí je otevřené do ulice, v prvním patře je ozvláštněna arkýřem a pod střešní římsou je reliéfní vlys. Dobový tisk přijal stavbu velice dobře a budova svojí funkčností, elegancí a jednoduchostí nastartovala vznik „Salonu republiky“.
